 |
 |
První písemná zmínka o kostele pochází z roku 1259, kdy tu měly klášter Bílé sestry sv. Máří Magdaleny řádu augustiniánského. Magdalenitky prodaly r. 1282 klášter i svá práva chotěšovskému klášteru a odešly do Stříbra. Klášter zanikl beze stopy snad již v době husitských válek. Kostel vyhořel r. 1620 a byl nuzně opraven. V r. 1645 ( jiný pramen – v r. 1651) ho poničili Švédové. Zde stojící kostel sv. Víta je vlastně novostavbou. Zbouráním starého kostela r. 1726 byla započata stavba nového kostela. 15. 6. roku 1727, v den sv. Víta, položil chotěšovský probošt Dominik Peterka základní kámen k novému kostelu sv. Víta a roku 1734 v týž den dokončenou stavbu vysvětil. Stavitelem byl plzeňský architekt Jakub Auguston mladší a kostel patří k jeho vrcholným dílům. Celková stavba a zařízení kostela stála podle dochovaných pramenů celkem 10 822 zlatých.
Od té doby tu měli chotěšovští proboštové patronát až do roku 1802, po nich byl předán klášteru v Teplé.
Roku 1786 byl kostel sv. Víta vládním rozkazem zrušen. Krásné svatyni hrozila úplná zkáza, měšťané tomu chtěli zabránit a koupili ji v dražbě r. 1789 za 610 zl. V naději, že nadejde čas, kdy zase bude moci být odevzdána původnímu účelu.
Dne 18. dubna 1794 byla do Dobřan povolána krajská komise, která měla vymoci znovuotevření kostela, což se také podle rozhodnutí dvorní kanceláře nakonec 6. června 1794 povedlo.
Kostel sv. Víta je barokním skvostem a patří k nejzajímavějším barokním stavbám v Čechách. Stavby podobného typu existují ve střední Evropě dvě. Jednou z nich je dobřanský kostel a druhou sv. Anny na Taneberku ve Všerubském průsmyku, který však nedosáhl takového významu. Historické písemnosti kostela sv. Víta se nacházejí v klášteře řádu Premonstrátů v Teplé. Rozšířená domněnka, podle níž údajně z kostela vede podzemní cesta do kláštera v Chotěšově, se nezakládá na pravdě.
Centrální stavba kostela je barokní, šestnáctiboká do oválu ( boky jsou střídavě konkávní a konvexní). Je omítnutá, stojí na bývalém hřbitově, který byl zrušen r. 1789 a náhrobky byly zničeny. Stavba byla až do 90. let obestavěna domy, kdysi masnými krámy a zahradami. Do kostela jsou čtyři vchody, z každé světové strany jeden, s krásnými pískovcovými portály s prohnutým nadpražím. Úzký vstup vede od východu. Nad plechovou pultovou střechou vystupuje tambour též 16boký, s hladkou stěnou a oválnými okny v osmi bocích.
Vnitřek obsahuje prostor nad oválným půdorysem, o dvou patrech, pokrytý plochou oválnou kopulí s lunetami nad osmi okny. Na kopuli ve štukovém zrcadle je freska: sv. Vít ve slávě nebeské, oděn hermelínem a rudým šatem se vznáší v oblaku, u nohou nese andílek na hlavě misál s kohoutem, v nebi sv. Trojice, P. Maria a hlavy andělíčků. Pod okny střední části namalovány ve štukových rámech drobné výjevy ze života sv. Víta. Na klenbách ochozu ve štukových rámcích 8 výjevů ze života Jana Nepomuckého. Všechny malby jsou umělecky méněcenné řemeslné práce z 1. pol. 18. stol.
Oltář je mistrovským dílem, pochází z pražské dílny lužicko-srbského sochaře M. V. Jäckla a je neobyčejně obratně komponován do centrálního prostoru. Ve středu oválného balustrového zábradlí stojí dvojstranná architektura na čtvercovém půdorysu s prohnutými boky. Jedná se o dva stejně řešené sloupové oltáře, obrácené k sobě zády se společným kládím a baldachýnem nahoře a dole spojené trnožem, tvořící takto malou zákristii uprostřed.
Na oltáři obráceném k východu stojí uprostřed Jan Nepomucký, nesený anděly do nebe v oblacích. Po stranách jsou sochy sv. Vojtěcha a Norberta, na kládí jsou andělé a palmový věnec s pěti hvězdami, v nástavcích jazyk v paprscích. Na oltáři na západní straně uprostřed nesou andělé sv. Víta do nebe, po jeho stranách jsou sochy sv. Václava a Ludmily, na kládí je patrný znak chotěšovského kláštera a v nástavci pak sousoší sv. Trojice v paprscích. Na užších stranách díla nad vchody do sakristie jsou umístěny sochy sv. Josefa, Metoděje, Prokopa a Ivana.
Visutá kazatelna se nachází nad schodištěm. Spodek je baňatý, zdobený mřížkováním, řečniště je vyduté, mezi členícími pilastry jsou na něm obrazy svatých evangelistů. Schodiště je rozděleno pilastry, je římsováno a zdobeno malovanými ovocnými a květinovými motivy ve výplních, na dvířkách je letopočet 1736 a opatský znak s písmeny D.P.P.C. (Dominicus Peterca, praepositus Chotešoviensis).
Kostel obklopující stavby masných krámů byly v r. 1992 zbořeny, čímž se kostel stal snáze přístupným a dobře viditelným z náměstí. Vynikne tak i jeho krása v celé velikosti. Zvlášť ze západní strany působí kostel mohutným dojmem, je vyvýšen na terase s opěrnou zdí 4 – 5 m vysokou a 1,8 m silnou (zbytky klášterních zdí).
Na kostel sv. Víta odkazuje i nové městské logo.
 |
 |
Zmiňován již v roce 1259, kdy dobřanský vladyka Vykart z Tyrné s chotí daroval podací právo k tomuto kostelu Bílým sestrám z řádu sv. Máří Magdaleny. Kostel byl r. 1420 vybit a znovu vysvěcen byl r. 1498. V r.1620 kostel shořel a poté byl opraven. Kolem existoval hřbitov, který byl koncem 18.stol. zrušen.
Původně gotická stavba bez věže, barokně upravená, stojí stranou od středu náměstí. Stěny jsou hladké, kryt střechy s taškami, valby s mnoha vykýři a sanktusem, s cibulovou bání a lucernou nad středem křížové lodi. Kolem celé budovy je sokl s výžlabem a barokně profilovaná okapní římsa. Přístavba s hlavním chodem do kostela byla vybudována dodatečně. Zde se nachází velký kříž, pod nímž klečí Máří Magdalena, po stranách stojí Panna Maria a sv. Jan.
Na klenbě presbytáře se nachází freska „Nejsvětější Trojice s anděly“, jejímž autorem je údajně František Julius Lux, který vytvořil mj. i nyní zrekonstruovanou fresku nad hlavním schodištěm v chotěšovském klášteře. Freska v kostele sv. Mikuláše je po několika nezdařilých restaurátorských pracích a hrubých zásazích ve velmi špatném stavu. Malby zmíněného malíře se datují do let 1756 až 1758. Dalším obrazem na postranním oltáři je olejomalba znázorňující sv. Vavřince, která je dílem malíře Karla Legáta. Varhany v kostele na kúru jsou rokokové. Pozornost upoutá velká rokoková křtitelnice s víkem v zádveří vchodu do kostela vpravo.
Zvonice poblíž kostela měřila původně jen 20 m a měla strmou stanovou střechu. Byla vybudována vedle bývalé školy na zrušeném hřbitově, kde byla i kostnice. V r.1865 byla zvonice zvýšena o 11 m a byla na ni usazena baňatá kopule o výšce 17 m. Celkově tedy dosáhla výška zvonice 45 m. Schodiště čítá 130 dřevěných schodů. Kopule byla zničena při náletu na Dobřany 17. 4. 1943, kdy shořelo všech pět zvonů ve zvonici. Následně v roce 1944 byla na místo cibulovité báně zhotovena jehlanová helmice, která byla v roce 2000 nahrazena replikou pseudobarokní cibulovité báně. V současné době jsou ve zvonici 3 zvony ( nejmenší – P.Maria, Blahoslavený Hroznata – 1977 a nejnovější a největší Sv. Mikuláš zavěšený v r. 1998) a věžní hodiny z roku 1870, původně se závažím, nyní elektronické.
 |
Na místě staré radnice postavené v roce 1652, byla v roce 1902 postavena nová radnice v renesančním slohu dle pánů E. Klotze a stavitele J. Kopřivy. Jednopatrová budova má pěknou vížku se dvěma balkonovými okny a kopulovitou střechou. V letech 1995 až 2001 byla radnice rekonstruována. Z boku zdobí její stěnu ve výši prvního poschodí výklenek se sochou Pravdy.
 |
 |
Kamenný most přes řeku Radbuzu je situován v místě raně středověkého brodu. Původ mostu není zcela jasný. Z písemných pramenů jsme o něm informováni od poloviny 16. století. V roce 1794 byl vystavěn pozdně gotický trojobloukovitý 50 metrů dlouhý v podobě, jak jej známe v dnešní době. V období baroka došlo k celkové obnově mostu a umístění sochy sv. Jana Nepomuckého. Poslední rekonstrukce byla provedena v letech 1993 až 1994.
